Terapie v pohorkách

Jedna z nejlepších věcí, které můžeme dětem dopřát, je obyčejná procházka.  Výlety do přírody nejsou jen o pohybu, ale často i o tichém prostoru, kde se konečně uvolní to, co bylo dlouho potichu. Ze školy, z kroužků, od kamarádů, z rodiny… Na povrch vyplouvají staré starosti, křivdy, nedorozumění – zkrátka jakýkoli neSOULad. Pro nás dospělé možná prkotiny, ale pro ně zjevně důležité zážitky, které se ve vzpomínkách vracejí i po několika letech. Na výletech to jde tak nějak samo. Protože je na to čas. Klid. Nic neruší. Vzniká důvěryhodný prostor, který se doma – v běžném provozu mezi vařením, úklidem, kroužky a notifikacemi – hledá jen těžko.

Stačí jen naslouchat, neskákat do řeči, položit otázku – a najednou si v tom udělají jasno samy.  A pak? Úleva. Úsměv. Lehčí krok.

To je to, co na výletech miluju. I když… přemluvit jednu, aby přerušila vyrábění, druhou, aby na chvíli netančila nebo nepsala kamarádkám, a třetí, aby sesedl z bajka, je někdy nadlidský výkon.

Ale pokaždé to stojí za to.

Příroda léčí. Blízkost taky.